DENDROBATES PRALESNIČKY .CZ na Blog.cz

Pralesnička harlekýn se vyskytuje ve Venezuele, v Severovýchodní Brazílii a Guyaně.

Vyhledává teplé, vlhké, zalesněné, nížinné oblasti mezi 50 a 800 m n.m., kde žije v listí, pod kameny a padlými kmeny v blízkosti řek a potoků.

Samička snáší až 12 vajíček, pulci se líhnou asi za dva týdny. O vajíčka se stará sameček, otáčí je, aby měla dostatek kyslíku a pak je přenáší do malých vodních nádržek. K proměně v žabky dochází za 65 - 85 dnů. Má vysoce toxický sekret vylučovaný kůží, který ji chrání před plísněmi, bakteriemi i před predátory.

Pralesničky harlekýn se dožívá více než 10 let.

Pralesnička azurová (Dendrobates azureus), známá také pod indianskym názvem okopipi, je malá, pestře zbarvená žába z čeledi pralesničkovitých.

Pralesnička azurová dorůstá průměrně 3-4,5 cm a podobně jako ostatní prudce jedovaté žáby oplývá barvami. Je celá azurově modrá s množstvím černých skvrn. Samec i samice jsou zbarveny stejně, samec má však o něco větší terčíky a oproti samici je asi o 0,5 cm menší. Pulci jsou 10 mm velcí. Výrazně se podobá příbuzné pralesničce mnohobarvé (Dendrobates tinctorius), podle některých autorů se dokonce jedná o shodný druh.

Ve volné přírodě obývá tmavé vlhké lesy na severu Jižní Ameriky, zvláště pak skalnaté lokality v těsné blízkosti potoků. Loví mravence, brouky, mouchy, pavouky, termity, červy a housenky. Je silně územní a na nevítaného návštěvníka, který překročí hranice jeho teritoria, ihned útočí. Na rozdíl od většiny ostatních žab neklade snůšku obsahující 2-6 vajíček do vody, ale na zem, především do mechového porostu nebo mezi spadlé listy. Poté, co se pulci vylíhnou, je samec na svém hřbetě přenese do vody, kde zůstávají až do svého plného vyvinutí. Ve volné přírodě se dožívá průměrně 4-6 let, v zajetí až 12 let.

Pralesnička azurováStejně jako ostatní zástupci čeledi pralesničkovitých si i pralesnička azurová získala svou popularitu díky kožním sekretům plných vysoce účinných toxických látek, které se u ní vyvinuly z důvodu vyšší rezistentnosti mnoha predátorů (včetně hadů a pavouků) ke slabším jedům. Jed pralesniček je často označován dokonce jako nejúčinnější na světě.

Ve skutečnosti si však tyto vysoce jedovaté látky nevyrábí žába sama, ale získává je díky jedovatým živočichům, které požírá. Díky této skutečnosti většinou žáby držené v zajetí jedovaté sekrety postrádají a tudíž nejsou pro člověka nijak výrazně nebezpečné.

Dost rozsáhlý je v současné době i chov pralesniček azurových díky jejich nápadnému zbarvení, nenáročným podmínkám a poměrně snadnému rozmnožování. Při chovu je však třeba vzít na vědomí teplotu, v které ve volné přírodě přebývá, a její nesnášenlivost vůči jiným žábám. Měla by se chovat v páru a terárium, v kterém bude se žít, by mělo být dostatečně vlhké a porostlé a obsahovat velké kameny. V zajetí se nejčastěji krmí drobným hmyzem, moučnými červy či chvostoskoky.

V Česku chovají pralesničku azurovou zoologické zahrady v Jihlavě, Ústí nad Labem, Plzní, Praze a Dvoře Králové nad Labem.